Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie obce dle knihy p.Sládečka

1. 1. 2007
V dobách nejstarších, kam jen známost dějepisná sahá, drženy byly Prodašice k Dětenicům. Na zboží tom měli mistři vysokého učení pražského platy, jakož praví zpráva ze 14. stol. bez určitějšího data: "Mikuláš Zaravský z Prahy magistru Václavovi z Mělníka v Dětenicích 15 kop gr., na tvrzi, dvoru poplužním a dvorech kmetcích, v Hasyně na půl vsi, ve Lhotě, Olešnici a Prodašicích na dvorech kmetcích." 1)

     Ve stav uvedený přivedli statek svůj pánové z Dětenic, u nichž oblíbeným, přečasto užívaným, bylo jméno Beneš. Ve 14. stol bylo současně Benešů několik, a ti pak se příjmením od sebe rozeznávali. Beneš Černý žil  kolem r. 1350, Beneš Bílý kol r. 1380. Současně držel Prodašice Beneš Kadeřavý a zemřel po r. 1390. 2)

     Statek v mezích výše položených a k tomu Osojnice 3) nacházíme od r. 1404 rukou bratří Jana a Viléma Okořských z Dětenic, jinak z Okoře řečených. Jan prodával t. 1406 rybník Mikul. Zdeňkovi z Dětenic, Vilém připomíná se na Dětenicích ještě r. 1424. 4) Deset let potom nabyl jich Jan Semečka ze Semčic. 5)

     Té doby asi seděl na Ujkovicích Zbyněk Kabát, jenž získal Prodašice způsobem neznámým. 6) Odtud měla vesnice společnou vrchnost s Ujkovicemi a s nimi připojena jest posléz k Dobrovici.

     Ves na počátku 17. století čítala 2 grunty selské a 8 chalupnických, však za války třicetileté propadla zkáze úplné, tak že nezbylo z ní ani jediné stavení. Obyvatelstvo, pokud o život nepřišlo, rozuteklo se na vše strany  a nevrátilo se ani potom, když nad vlastí rozepjala se duha míru na znamení, že nastaly opět poměry spořádané.

     Ještě r. 1652 ležela ves v rozvalinách, opuštěná, liduprázdná. Pak přičiněním úřadu vrchnostenckého usedlosti zase se zvedaly, však velice pomalu, neboť o ně nikdo nestál. Tak r. 1713 nacházíme tu hospodáře: Václ. Hornu (36 kor. polí), Jana Dragouna (46 kor.), Pavla Jiránka (38), Václ. Černého (12), Mikul. Dražila (17), Václ. Hodbodě (18), Kateř. Slukovou (22), Krišt. Neumana (9) a Jana Němečka (8 1/2) - tedy o jednoho méně než před 100 lety.

     Rozvoj Prodašic byl i potom pozvolný a nepatrný. Koncem minulého století ve vsi 13 gruntů, a to: Jak. Krause č.9., Jos. Švejdy č.10, Mat. Kučery č.11., Jana Sluky  č.12., Mat. Dědina č.13., - obecní dům neb pastouška č.3., Mat. Švejdy č.2. (na obec. gruntě), Jana Pavlíčka č.8. (na obci), Jana Kučery  č.7., (na obci), Václ. Sluky č.4. (k němu patřil kus lesa ), Josefa Dragouna  č.5., Mat. Vernera č.6. (při něm rybníček).

     Dominikální hospoda č.1. byla emfyteutická. Jan Zelinka prodal ji r.1810 Janu Mulačovi a tento téhož roku Vinc. Václavíkovi.

     Katastr viz. Ujkovice.

     V Prodašicích při silnici skoro již za vsí jest studánka s dobrou vodou. Nad ní postavena pěkná socha sv. Karla Boromejského, proto říká se studni krátce "u Karlíčka". Dle pověsti jel tudy jednou kníže Karel Anselm z Thurn-Taxisů. Pojednou splašili se koně a pádili v divém úprku po cestě (tehdáž) kopcem dolů; zdálo se, že katastrofa je neodvratná, náhodou však byli koně na místě , kde studánka jest, zadrženi a kníže od pohromy zachráněn. Na památku svého zachránění zřídil tu kníže studánku a pěknou sochu; kolem vysázeny kaštany a lípy, pořízena sedadla a vše vkusným plůtkem ohraženo; poblíž studánky bylo koryto k napájení dobytka. Do nedávna vrchnost sem dojížděla; nyní je "u Karlíčka" pusto.

Obyvatelsto:

r.1843 bylo 99 obyv. v 17 domech

r.1890 bylo 139 obyv. v 24 domech

Rychtáři: 1690 - 1713 Matěj Kučera. 1735 Matěj Kučera (syn?).

Starostové: (Viz. Ujkovice).

Čerpáno z knihy: "Paměti města Dobrovice a jeho okolí" od Antonína Sládečka (učitel měšť. školy na Kladně).Vydáno v roce 1900 v Praze (Nákladem města Dobrovice - tiskem F. Šimáčka).

Vysvětlivky k textu:

1) Materialien zur Statistik von Böhmen 205. - Registržikové kolejní uczení pražského.

2) Lib. conf. - Viz též: Sedláček, Hrady a zámky X. 312.

3) Rel. tab II 18.

4) DD. 14. f. 155. - Rel. tab. II. 29.

5) Lib. conf. - Viz. Semčice.

6) Srovnej s Ujkovicemi.

Originál ve formátu pdf najdete ZDE